Malé/velké vzpomínání Nadi Grosamové

Jak to vlastně začalo? Proč? A co se stalo v roce 2007? Na to zavzpomínala Naďa, jedna ze zakládajících členů ČAKO.

Začátky ČAKO:
Na přelomu let 2002 a 2003 se na jedné akci setkali tři koučové, cítili se dost osaměle a chtěli se družit, sdílet myšlenky a taky trochu pohlídat trh, který byl docela divoký.

A to byl zárodek skupiny, která se začala scházet a rozšiřovat. Ti tři byli – Radek Bahbouh, Iva Pondělíková a Naďa Grosamová. (Tuším, že s myšlenkou se družit přišla Iva Pondělíková a jako velmi akční žena uspořádala konferenci, která se stala předzvěstí budoucích velkých koučovacích konferencí).

Postupně k nám přibyli: Rosťa Benák, Klára Lauritzenová-Hejduková, Vráťa Strnad, Petr Kallista, Milan Bobek, Honza Hruška, Honza Holeyšovský a další.
Zpočátku jsme hodně filozofovali na různá koučovací témata zejména „Co je a co už není koučování“. Učili se jeden od druhého, sdíleli a už jsme se necítili jako osamělí běžci…

A pak jsme založili Asociaci…

V prvním a velmi dobrodružném volebním období jsme hledali spoustu věcí - směr, etiku, pravidla, smysl…
Ale co nám nechybělo  byla odvaha, láska k oboru, nadšení a touha udělat hodně dobrého a užitečného.

Do vedení ČAKO – tenkrát jsme tomu říkali ještě skromně předsednictvo, byli zvoleni Naďa Grosamová jako předsedkyně, Radek Bahbouh, Iva Pondělíková, Rosťa Benák a Petr Parma. A hned od počátku jsme si uvědomovali, že jako národní asociace musíme zvýšit svoji prestiž jak na domácí tak i mezinárodní scéně.

Chtěli jsme, aby koučové, kteří se pohybovali na trhu, cítili potřebu být sdružováni a zároveň, aby asociace byla jistou zárukou toho, že na trhu začne alespoň jakási selekce kvality. Čekala nás spousta práce, těžkých chvil, ale také hodně radosti ze společného sdílení a soubytí.

První dvě předsednictva měla velký cíl a ten byl, dle mého úsudku nakonec dosažen. Získat domácí a mezinárodní renomé a zasadit se o kvalitu koučování.

A tak za cenu nemalého úsilí a dokonce i vlastních finančních vkladů (díky Radku a Rosťo) jsme uspořádali 20-22.9.2007 první světové setkání koučů, na které přijelo neuvěřitelných 287 účastníků opravdu z celého světa, přednášelo 10 zahraničních a 10 domácích speakerů, mezi jinými báječný Soren Holm ze Švédska, John Leary – John z VB, Maria Reynolds z USA nebo Frank Bresser z Německa. 

Byla to velká událost, o které se hodně psalo, měli jsme i vystoupení ve veřejnoprávní televizi a Českém rozhlase….
Zkrátka byl to velký úspěch celé řady členů asociace, kteří pracovali dlouho a vytrvale na dobrém jménu České asociace koučů.

 

Naše první předsednictvo

Zasedání předsednictva

A zároveň v té době přišli první akreditace...

Na tom pracovala celá skupina lidí v čele s Radkem Bahbouhem, vytvářela se akreditační pravidla, etický kodex, způsoby hodnocení. Rozhodli jsme se jít cestou náročnosti a transparentnosti…

Akreditace probíhala před nezávislou komisí, která měla mezinárodní složení. Prvními, kteří byli akreditováni byla Iva Pondělíková, Naďa Grosamová a Monika Majvaldová…..

V této době jsme začali také více kooperovat s mezinárodními chaptery ICF a EMCC a jejich novými vedeními. Zde bych chtěla vzpomenout našeho milého a velmi obětavého kolegy Leona Laciny, který díky svému velkému gentlemanství a diplomatičnosti položil základy společné spolupráce všech tří asociaci. 

Kdo jste ho znali, vzpomeňte  na něj.

Česká asociace koučů měla takřka 90 členů a stala se jednou z největších národních asociací v Evropě.

Osobní douška...
Česká asociace koučů je mou velkou srdeční záležitostí, je za námi velký kus práce pro čistotu oboru a jeho rozvoj.
A myslím,že máme být na co hrdí.
Já osobně jsem získala spoustu inspirace, hodně jsem se naučila a hlavně získala přátele. Opravdové přátele, kteří zůstanou navždy v mém srdci.

V Praze 4.dubna 2018                                                                                

Naďa Grosamová