‘Koučové sobě‘ ve vzdělání: Několik postřehů z právě probíhajícího supervizního výcviku (28.2.15)

Dva pohledy od Annette Reissfelder a Magdy Vašákové Loumové

ČAKO již léta pořádá kvalitní workshopy a semináře na den či dva, z velké části s výbornými mezinárodními kouči. Příjemné na těchto akcích je, že na rozdíl od mnoha jiných nejde prvoplánově o to, aby dotyční prodali své služby. Jenže i když je příjemné občas diskutovat s kolegy, mít o tolik delší (skoro roční) kontext je jiné - navíc jsem mile překvapená, že i „stará garda koučů" má nejen zvědavost a zájem o další růst, ale i pokoru a ochotu otevřít těžká témata. Myslím, že to je dobrým znamením právě v čase, kdy nás obklopují různí medializovaní „kouzelníci 5. řádu", kteří svému umu také říkají koučování, i když nabízí služby s profesionálním koučováním nesouvisející.

Zřejmě pro každou asociaci koučů představuje výzvu prodat vlastním jménem či - jak je to v tomto případě - spojením dvou silných jmen výcvikový program pro tak erudovanou cílovou skupinu. Cituji z pozvánky: „Program je určen zkušeným koučům (v ČAKO jde typicky o kouče, kteří mají 3. akreditační stupeň a kouče s 2. akreditačním stupněm, kteří mají takové zkušenosti s koučováním, jež přesahují základní požadavek 2. stupně)." To mě oslovilo, protože u tématu jako je supervize přispívá složení skupiny minimálně stejným dílem k celkovému přínosu, jako koncepce výcviku a kvalita supervizorů.

Program vznikl ve spolupráci Stavovské rady a Prezidia ČAKO spolu se zmíněným ČISem (Českým institutem pro supervizi). „Stavovská rada cítí naléhavou potřebu prohlubovat dovednosti stávajících koučů pomocí supervize. Program otevíráme jako jedinečnou příležitost, která by měla přinést možnost koučům vzdělat se v oblasti supervizorské práce, zaměřené na koučování. Program začíná otevřeným workshopem s Julií Hewson, terapeutkou, koučkou a supervizorkou, která stála u zrodu terapeutické supervize v České republice." - a přesně tak to i bylo.

Považuji za velký přínos, že na rozdíl od zahraničních výcviků, kde se účastníci potom roztrousí, je zde navíc možnost prohloubit vzájemné porozumění i sblížit se nejen profesně přes poznání, na jakých výzvách kdo pracuje. Za to stojí i česko-slovenský kontext (pro mě jako nerodilou mluvčí ne úplně jednoduché...), který přináší velmi zkušená Gába Langošová z Českého institutu pro supervizi. A i když ČAKO nejspíš hned další takový výcvik pořádat nebude, vyzkoušejte si někdy aspoň supervizní odpoledne pro juniórní či seniórní kouče, které rovněž ČAKO pravidelně pořádá.

Jsem ráda že jsem členkou organizace, které tak záleží na zkvalitnění trhu koučování a kde nevnímám kontext sebepropagace. V naši „samotářské" profesi, ve které sice velmi intenzivně a i empaticky komunikujeme (ale hodně jednostranně), je cenné pěstovat takové zázemí.

Annette Reissfelder

 

Ráda bych se připojila ke své kolegyni Annette Reissfelder a její replice „Koučové sobě"; připadá mi výstižná minimálně ve dvou ohledech. Připravit výcvik pro zkušené a pokročilé kouče není totiž vůbec jednoduchá věc a rámec i obsah musí být skutečně „ušité na míru". Co totiž jako koučové na této úrovni potřebujeme? Jaké máme vzdělávací, supervizní a jiné potřeby? Druhý rozměr výše zmíněného názvu je pro mne osobně ještě zajímavější, jelikož se nacházím jak v roli účastníka, tak i organizátora a to je pro mě také kuriózní zážitek :-).

Osobně hlavně doufám, že se nám všem společně s organizátory, účastníky a lektory podařilo vytvořit velice užitečný prostor pro sdílení, nejen profesní, ale i lidské. Další přínosy jsou zřejmé z Annettina článku a je zbytečné se opakovat, tak přidám ještě jeden svůj - možnost pracovat si kontinuálně na svém příběhu za podpory lidí, kterých si profesně i lidsky vážím.

Magda Vašáková Loumová